PAŘÍŽ – od obzoru k obzoru táhnoucí se bílá placka plná spletitých uliček, širokých bulvárů, starých nádraží i skleněných mrakodrapů. Eiffelovka, maják v noci šlehající paprsky světla na všechny strany, abyste k ní vždy našli cestu. Upravené, až kýčovité parky, neony zářící Montmartr, staré stanice metra, arabské, černošské, indické čtvrti, přeplněné obchody a tržiště, hektické uličky, kde se zdá, že neplatí žádná dopravní pravidla, chodci přecházejí na červenou a mezi tím se proplétají troubící policejní vozy (většinou civilní s magnetickým majáčkem na střeše – přesně jako v Komisaři Moulinovi). Dopravní policisté v bílých pláštích řídí provoz i pod fungujícími semafory a drzé řidiče ostře vypískávají.

Ale venku už se stejně stmívá, je čas vyrazit do noční Paříže! Můžete se stavit v latinské čtvrti a zajít do některého z mnoha řeckých „bufetů“ nebo kavárniček. Gyros s hranolkama pořídíte tak za 4 EUR, kafe espreso se podává v miniaturních šálkách, zato dost silné, tak za 2,50, čokoláda je trochu dražší. Navíc ceny u baru jsou mírně levnější než když si sednete ke stolku.

Roztomilá hýbající se výzdoba výloh obchodního domu Samaritaine

Po Paříži se celkem dobře cestuje metrem (284 stanic). Nejlépe je si koupit štos 10 lístků (carnet) za 10,5 EUR, což vyjde mnohem levněji než jednotlivě. Do metra vcházíte přes turniket, který vám lístek vcucne a zas vrátí. Dveře většiny starších vagónů se otevírají dost podivně. Otočíte kličkou a dveře vám málem urazí ruce jak rychle se rozevřou.

Umění není jen v Louvru. Naproti Eiffelovce za řekou je Galerie současného umění Le Palais de Tokyo (metro Alma-Marceau, Iéna). Spousta tisků, plastik, jedna průlezka informační dálnicí – vše v netradičním „surovém“ prostředí betonových zdí. Dalších asi 10 malých galerií je v uličce Rue Louisse Weiss blízko moderní národní knihovny. Jednou ročně také pod Louvrem probíhá prestižní výstava Paris Photo, kde asi 90 galerií z celého světa představuje své nejlepší kousky. Spíš než o výstavu se ale jedná o komerční veletrh fotek, současných i historických, natěsnaných vedle sebe bez jakéhokoliv ohledu.

Až nebudete vědět kam jít utrácet, jeďte na konečnou 4 na Porte de Clignancourt. Na téhle trase jsou bílí cestující spíš v menšině, takže si občas budete připadat jak někde v Bronxu. Z metra jděte s davem, narazíte na plac se stovkami stánků s oblečením a hudbou. Můžete nakoupit motorkářské bundy s arabským půlměsícem, etno výrobky, spoustu hudby od rasta dredařů.

Bleší trh dosahuje své nejvyšší bizardnosti pod špinavými pilíři mostu a přilehlého chodníku. Ocitnete se někde v Teheránu, kde většinou arabští tatíci rozprostřou na hadr své poklady: jedny nefunkční hodinky, rozpadlou botu a vymotanou kazetu. Tam už snad ani nejde o peníze ale o radost z obchodování. Některé zboží se evidentně změnilo na opuštěné odpadky, ke kterým ostatně nemělo daleko ani předtím. Všude vás navíc budou zastavovat kšeftaři s 5 zlatýma hodinkama na ruce nebo balíčkama mikin ukrytých pod bundou.