|
| |
Po shlédnutí
několika inspirativních internetových stránek jsme se rozhodli
vydat se směrem půlnočním, a to
do Polska ke Slowinskému národnímu parku u Baltského moře.
Nejhorší jsou vždy cesty, zvláště když
ve vlaku trávíte celkem asi 18 hodin. (Autobusy z Čech jezdí
nejdále do Wroclawi nebo Waršavy. Na IDOSU sice zjistíte,
že z Prahy do Gdynie jezdí přímý noční vlak, ale pouze lůžkový.
To se nám však připlácet nechtělo, vezmete-li si, že jedna
cesta stojí asi 800,- ke které bychom museli přidat 400,-
za lůžko. Navíc pro jízdenku zpátky bychom museli mít pevné
datum a co je nejhorší, nemohli bychom jet spolu (já + 3 holky).
Lůžková kupéčka jsou max po 3 (také rozdělena muži / ženy),
cena za 2 či 1 lůžkové kupéčko rapidně stoupá.. Když však
zjišťujete dále, ukáže se, že lůžkový vagón je v celým vlaku
jen jeden. Ostatní vagóny končí někde cestou, nejdále však
ve Wroclawi. Tam se spojuje několik vlaků (ze Sklarzske Poreby
, Wroclawi a náš lůžkáč a pokračují dále. |
|
|
|
|
 |
|
Místenky
si kupuju vždycky nerad. Nesnáším ty okamžiky, kdy se s 20
kilovým báglem dobelhám k přeplněnému kupéčku a oznámím, že
tam máme rezervaci. Všichni ti lidi čuměj jak puci, ale seděj
dál. Vlak už samozřejmě půl hodiny jede, než někomu dojde,
že ho skutečně vyhazujete. A když už je aspoň trochu místa
na sezení (samozřejmě že ne na rezervovaných místech), pak
není místo na bágly. Nejtupější bývaj obecně důchodci, koukaj
na vás jako na nevychovaný spratky a nechápou, že ste si připlatili
za 10 hodin "klidnější cesty" a nevystupujete přespříští
stanici v "Kulohnátkách", jako oni.
V kupéčku s námi seděl Pakistánec. Byl
to teda Angličan, jmenoval se Adam, rád jezdí po Evropě, nejradši
po východní, a teď se na čas stěhoval do Wroclawi co by učitel
angličtiny. Jeho vzhled však prozrazoval orientální kořeny.
Měl koženou bundu, špičatý boty a úžasnou knihu, univerzálního
průvodce po Evropě od Let´s GO se stručnými informacemi o
každé zemi. Nechyběla ani kapitola "Jak si zabalit kufr"
a Karlštejn tam přirovnávali k Dysney Landu. |
| |
| |
 |
|
|
|
S naším novým přítelem
jsme se netěšili dlouho - přijeli jsme na hranice. Nevím,
jestli jsou čeští celníci tak přísní k cizincům, ale Poláci
si nás prohlíželi dost nedůvěřivě - nevim jestli maj komplexy
ze zanedlouho zrušených hranic EU (pamatuju jiný okamžik -
Krkonoše, vysokej zasněženej kopec, značená cesta zpátky do
Čech. Já tam stál na bežkách, v batohu svačinu a celník, co
se tam v mrňavý budce musel asi hodně nudit, mě skoro nechtěl
pustit zpátky kvuli tomu, že na fotce vypadám mladší (no je
fakt že o dost).
Nejdřív do kupéčka přišli dva kovbojové,
jeden vypadal jak Cruise. Marně hledali ve svých lejstrech
jestli nejsme zločinci. Tak si aspoň odnesli Pakistáncův pas.
Pak přišli ještě další 2 a nakonec (k našemu pobavení) típek,
co vypadal jak Vlasta Burian, v uniformě spíše lesníka, se
nás slabounkým hláskem zeptal (nebo spíš konstatoval) že jsme
turisti, jedeme k moři a co vezeme? Opatrně, abysme ho třeba
neodfoukli, jsme mu řekli, že spacáky, pláštěnky, ponožky
apod. Tahle odpověď ho uspokojila a odvanul dál. Pak (vlak
už tam čekal půl hodiny!) se vrátil Cruise s otázkami (a naším
překladem do angličtiny) pro podezřelého, jako kam jede a
kde tam bude bydlet. Pakistánec ho celkem odbyl, jako co mu
je do toho, tím si však zpečetil svůj osud, byl přinucen vzít
si svých pět švestek a za obrojeného doprovodu byl eskortován
na strážnici. A vláček vesele pokračoval dál. Holt když někdo
vypadá jako arabskej terorista, má to blbý. Zajímalo by nás,
jak si spolu povídali, když on neumí Polsky a Poláci anglicky.
A navíc sebou veze o několi generací novej telefon a digitální
zápisník, o čemž budou ti polští zbojnící určitě přesvědčení,
že jde o bombu. |
| |
| |
Ve Wroclawi jsme se přesunuli do nových,
ale záhy plných vagónů. Ty mají sice měkčí sedadla, ale kupéčka
nelze zamknout (pokud teda nemáte kličku). Noc jsme přečkali
jak se dalo.
Ráno už nás vítal Gdaňsk a Gdynie, kde
jsme přesedli do vlaku do Leby. Nějak jsme ale zapoměli, že
máme lístky pouze do Gdynie. Průvodčí na to chvíli zíral,
buďto mezinárodní lístky moc nechápal, nebo to nechtěl řešit,
štípl to a my jeli dalsích 100 km zadarmo! |
|
|
|
|
|
|
Leba
Když přijedete třeba na Maďarskou riviéru
(viz Za zatměním slunce aneb jak nejlevněji
k Balatonu nebo Opět k Balatonu
aneb pařby v Síofoku.) uvítá vás útulné nádraží, v Lebě
nás vítalo nádraží, připomínající squoterskej barák, ve kterym
už teď nejsou ale ani myši. Naštěstí město vypadá o dost líp,
prostě jako každý jiný, kde je v sezóně 80% obyvatel dovolenkářů.
Naší prioritou bylo najít nějaký ubytování
pod střechou, kde se dají nechat věci. V druhým případě jít
do kempu (je jich tu opravdu mnoho). Avšak hned po vystoupení
z vlaku jsme se nechali zlákat nabídkou "ubytovací odchytávačky"
a neudělali jsme špatně. Bogusha nás zavedla k malému dřevěnému
domečku s cedulí Kaczorek (všichni co šli okolo na to koukali,
ale my dodne snevíme co to znamená). Tam jsme smlouvali o
ceně, Bogusha se pořád radila se svým desetiletým Kamilem,
pak se ale podřekla s cenou a my tam bydleli za 80 Kč na osobu
(pak sme si ještě pobyt prodloužili, to už si ale baba účtovala
víc). Vyšlo nás to teda levneji než kemp a jediná nevýhoda
Kaczorku byla, že obytnou část od koupelny se záchodem odděloval
jen závěs. Zas tam ale byl i vařič (fungující napůl), lednička
a ČB televize. (Polské kanály jsou opravdu zajímavé. Ve veškerých
zahraničních filmech dabuje všechny osoby jeden chlápek s
naprosto monotóním uspávacím hlasem.)
První 3 dny bylo počasí dost úděsný -
zima, vítr, přeháňky. Naštěstí se televizní předpovědi ukázaly
jako zcela opačné, takže jsme se dočkali i sluníčka, i když
u moře se silným větrem. |
| |
| |
TIP
1. Slowinski Park Narodowy.
Od Leby pár kiláků na západ. Vyšli jsme
statečně pěšky, silničkou vedoucí borovicovým pralesem, předjížděli
nás silniční mašinky s turistama, a my se cejtili nad ně povznesený.
To jsme ale netušili, že je to dost daleko. U vchodu do parku
nás odchytli výběrčí a my museli platit vstupný. (s ISIC jen
1,5 , bez 3,5 Zl) Velké turistické atrakci - bývalým německým
odpalovacím zařízením - jsme se vyhnuli a došli k písečným
dunám. Nebýt větru a tolika lidí, co tam ječeli, fotili se
a dělali kotrmelce z dun (nejvyšší má asi 40m), užili bysme
si to tam mnohem lépe. Nicméně, když odejdete kousek dál,
do míst kam návštěvníci nesmí, mužete si tam připadat jak
na poušti. Z jedné strany poklidná hladina jezera Lebsko,
z druhé hučení moře. Zpátky jde většina lidí těch možná 10
km podél moře. Je to divný jít dvě hodiny a mít pocit, že
se vůbec nepřibližujete k cíli. |
|
| |
TIP
2. Jezero Sarbsko.
Pohodovou procházkou dojdete k nevelkému
jezeru, kde nefouká, můžete se opalovat a krmit labutě. A
k moři to máte kousek. |
|
|
|
|
 |
|
TIP
3. Nekonečné roviny
Polorozpadlým, ne zrovna levným autobusem
objedete jezero Lebsko do vesnice Kluki. Je zde pěkný skanzen
bývalé rybářské osady, i když zbytek vsi nevypadá o moc moderněji.
Chtěli jsme jet zpátky lodí (na mapě je značena trasa), šli
sme tedy za ves kam nás místní posílali, ale neviděli jsme
nic než rovinu, a ve vysoký trávě válející se krávy, kryjící
se před silným větrem. Teprve když vylezete na malou dřevěnou
rozhlednu, zjistíte že jste hned u jezera, které má na délku
přes 20 km. Na konci mola nás čekalo nic než voda a rákosí.
Žádná známka nějaké lodní dopravy, která tady funguje tak
možná jednou týdně. |
| |
|
|  |
 |
antiTIP
4. Lebork
Jestli si dáte (tak jako my) celý den
na návštěvu Leborku, města asi na půl cesty mezi Lebou a Gdaňskem,
budete se asi dost nudit (tak jako my). Kromě 2 (zato však
krásných) kostelů a jedné pěší zóny zde není skoro nic. Ze
středověkých hradeb jsou jen zbytky zdí, do bývalého zámku
se nemůže a historický vodní mlýn snadno přehlédnete. Odbýt
holku, která vám nabízí prohlídku města za 3 Zl. a když říkáte
že ne, nerozumí vám, taky není příjemný. |
| |
| |
TIP
5. Zpáteční cesta přes Gdaňsk.
Gdaňsk je opravdu krásné město, ale je
to rovina. Nevynechejte krásné kostely. Z mnoha nabízených
vyhlídek jděte na tu nejvyšší. Na kostel s křížem a plošinou
na střeše, kam se vejde asi 20 lidí. Cenově je to stejné (ukecali
jsme to na dětskou třetinovou cenu 1,5 Zl). Před krásným výhledem
však musíte zdolat 400 schodů. Do té doby jsem také ještě
nikde neviděl supermarket pod renesanční klenbou. |
|
| |
Zpáteční cestu jsme absolvovali stejně
jako tam. Akorát ve Wroclavi jsme měli 3 hodiny čas, od půl
5 do půl 8 ráno (nevím proč tam to rozpojení a zapojení vagónů
trvá tak dlouho) a v tý chvíli vás docela mrzí že nespinkáte
v bezpečným lůžkáči, neboť v nevelké nádražní hale vás sledují
desítky očí dychtící po vašem majetku (prsty v kapse se slzákem
mě opravdu svrběly) a jediným, ale nespolehlivým, exilem je
místní bufetočekárna, kde vás bufetbába nenechá složit hlavu
na stůl. To pak nápis na odjezdové tabuli PRAHA HL. N. je
spásou.
Zpátky na hranicích jsme opět zahlídli
drsného Cruise, Pakistánec tam zametal a věšel prádlo :-)
a jinému lesníkovi jsme na otázku co vezeme, odvětili že pohledy
a bonbóny. Kroutil hlavou a odešel... |
|
 |
 |
|
|
|
 |
|
ZAJIMAWE
INFORMÁCJE TYKJAJYCJI SA POLSKA:
PIVO: točené
dost drahé, 3-4 Zl, ale dobré
JÍDLO: v
supermarketech jako Žabka cenově podobé, jídlo na ulici a
v hospodách o dost dražší, ryby (pstruh 3,5 Zl/100g, flandra
2,5 Zl/100g, hamburger, pizza apod 4-10 Zl.
UBYTOVÁNÍ:
kemp asi 10 Zl/ osoba, 5 Zl/ stan, chatky nebo byty tak 10x
dražší
VLAKY (PKP)
a BUSy (PKS): dražší než u nás. Spěšné vlaky až o 1/3
dražší. Slevy na ISIC JEN PRO POLSKÉ STUDENTY! (doplácel jsem
ve vlaku plnou cenu + příplatek)
JAZYK:
skoro žádní poláci neumějí anglicky, i když to o sobě říkají,
německy je to mírně lepší. Dobře se domluvíte česky.
TELEFONY:
v celé Lebě (zřejmě nejen) jsou pouze automaty na kartu (nejlevnější
asi 8Zl)
MOŘE:
dost studený, silný severozápadní vítr, ale velký vlny. Za
bílými písečnými plážemi se táhnou nízké borovicové lesíky.
KURS:
1Zl = 7,6 Kč při nákupu v ČR (08/2003) |
| |
| |
 |
 |
MAPY
|
| |
| |
|
|
| |
BONUS:
Ve Wroclavi na nádraží
Ve Wroclavi na
nádru nás vítá
malá uhrančivá babička-čarodějnice v černém,
co nesvětí nic dobrého…
ocitáme se v podivné pohádce,
jejíž konec je nejistý…
je třeba být ve střehu
jinak na nás zlo v nečekané chvíli skočí…
Mezi tichými stánky
si to šine chlápek s mechovým strupem na hlavě,
co vzbuzuje respekt…
červená sedátka – jak ukradená ze zahradní restaurace –
jsou vyrovnaná v řadě… a nesou zadky svých majitelů…
na jednom z nich sedí bezhlavý rytíř,
co se schoval před krutým a drsným okolním světem
za zip své ušmudlané mikiny s nápisem NIKE..
děsivých lidských stínů,
co propichují svými temnými pohledy naše unavená těla,
je tu stále víc než dost…
a v jejich očích vidím smutnou zlost!
Všudypřítomný strach rozšiřuje do nekonečna zornice našich
očí…
Bum, Třesk, Cink, Prásk …
Co to (je)?!
Týpek, co hlavou mlátí do automatu …
v rytmu cinkotu virtuálních mincí a …
tikotu hodin v době mezi psem a vlkem…
být vlkem znamená přežít …
I čekárna již brzy ztratí svůj poklidný výraz…
ožralý drsňák se strništěm v tváři
se plazí po našem stole a chce po nás peníze, které nemáme…
Jedině vlak nás z této ošklivé noční pohádky odveze zpátky
domů…
do našich snových pelíšků
Katzulinka
|
|
| |
(C) foto & text:
Burki, uvedené údaje jsou z 08 / 2003
(žádná textová ani obrazová část se nesmí šířit bez svolení
autora) |
|
|
|
|
